Vysoká úroveň, skvělá atmosféra, plný Žofín

Vysoká úroveň, skvělá atmosféra, plný Žofín

12.3.2008 | Dana Frantálová

MUDr. Tomáš Julínek, ministr zdravotnictví České republiky, si na sestry udělal čas a strávil s nimi prakticky celý slavností večer. „Je to povzbuzující a povzbuzujících momentů není v českém zdravotnictví tolik,“ řekl na adresu soutěže Sestra roku 2007.

* Pane ministře, jak se díváte na soutěž Sestra roku?

Moc mě těší, že má tak vysokou úroveň a skvělou atmosféru. Plný žofínský sál je přesně to, co si toto předávání cen zaslouží. Je vidět, že pořadatelé tuto akci vnímají jako velmi prestižní. Myslím ale, že i na ostatní sestřičky ten večer působí pozitivně, protože na druhou stranu vědí, že za svou kariéru mnohokrát nějakou odměnu nebo satisfakci nedostanou. Vidí alespoň své kolegyně ve chvíli, kdy na ně někdo myslí, nějakým způsobem zrekapituluje jejich kariéru… Je to povzbuzující a povzbuzujících momentů není v českém zdravotnictví tolik. O tom něco vím.

* Hosté i finalistky ocenili, že jste zhlédl celý program, vyslechl si všechny nominace, gratuloval a povídal si s každým, kdo vám ten večer přišel něco sdělit či se na něco zeptat. Co vás nejvíc zaujalo?

Příběhy nominovaných sester byly velmi zajímavé, některé z nich znám, a velice oceňuji, když se někdo do něčeho pustí. Většina finalistek v oblasti ošetřovatelské nebo jiné zdravotnické péče něco sama vybudovala, ale je obrovské množství sester, které pracují rutinně. Ty sice odvádějí výbornou práci, ale není už tolik těch, které vystudují vysokou školu, získají akademický titul, vybudují agenturu či zavedou novou metodu.

A to je přitom strašně důležité, protože to motivuje ostatní, aby ke své rutině, byť ji třeba dělají perfektně, přidali ještě určitou nadstavbu, to znamená něco rozvíjeli a snažili se. Nemocniční prostředí bývá demotivující a někdy -a já to znám – i chování lékařů nemotivuje sestřičky prosazovat některé své vize přístupu k pacientům nebo k ošetřovatelské péči. Často jim to ti doktoři tak trošku kazí. A někdy i hodně. Myslím, že příklady oceněných sester jsou dobré také proto, aby ostatní nesložili ruce v klín a snažili se dál.

* Hodně se dnes tady na Žofíně hovoří i o vzdělávání sester. Zmínil jste se o něm i vy, a v té souvislosti se chci zeptat – sestry do redakce často píší nebo volají s námitkou, že všechny budou studovat, všechny budou vzdělané a kdo prý pak bude dělat tu obyčejnou práci?

To je otázka i pro mne a položil jsem ji hned při svém nástupu na ministerstvo zdravotnictví. Podle mne ale nemá úplně jednoduché řešení, protože z hlediska nároku na vzdělání byl ten proces nastartován příliš vysoko. Určitě je v pořádku, že chceme po specialistkách, aby měly bakalářské vzdělání, a pokud jim budeme předávat kompetence – a co jsem slíbil bude určitě platit v následujících zákonech, pokud projdou – tak je to samozřejmě v pořádku, tak to má být. Ale pacienti potřebují i zázemí, ošetřovatelky, pomocný personál a tak dále, a já si to nedovedu představit jinak, než že se musíme zamyslet i nad úrovní nižšího vzdělávání.

Jsem propagátorem rychlých intenzivních kurzů, abychom dostali lidi do zdravotnictví – to je jedna možnost. Druhá pak je využít daleko víc dobrovolnické práce, která se dnes trošinku nenosí. Ale mám pocit, že jde i o absenci celkové motivace ředitelů některých zdravotnických zařízení, těch, kteří berou sestřičky jako masu, jež má odvést práci, zamést po sobě a ještě vytřít hadrem. Neuvědomují si diferencovanost a pokrok, který nastal nejen ve vzdělávání, ale také v tom, že se dnes špičkové specialistky dělí o kompetence s lékaři. Ti ředitelé by se měli zamyslet především nad tím, zda nemají příliš mnoho lékařů a zda ty specialistky nezastanou více práce.

Pak by samozřejmě zbyly peníze i na ocenění a „nákup“ lidí, kteří třeba nedosáhli takového vzdělání, ale mohli absolvovat velmi zrychlený kurz. Už jsem o tom vedl debatu, ale vzhledem k tomu, že školství má určitou setrvačnost, jsem spíš přítelem kurzů, než aby absolvovaly třeba dvouleté studium nebo něco takového. Aby se tam těch lidí dostalo co nejvíc. Zároveň musím připomenout, že ministerstvo průmyslu řeší princip Zelené karty a my jsme se do toho také zapojili, protože zřejmě – jak je tomu i v ostatních evropských zemích – se budeme muset spolehnout i na pracovníky ze zahraničí.